Stodola – test

Když jsem tam byl poprvé, obklopovala mě mlha a třásla se mnou zima tak, že jsem z okolí vlastně vůbec nic neměl. Já se ale vrátil. Ty výhledy! Zamiloval jsem se.

Když jsem tam byl poprvé, obklopovala mě mlha a třásla se mnou zima tak, že jsem z okolí vlastně vůbec nic neměl. Já se ale vrátil. Ty výhledy! Zamiloval jsem se.

Stodola

druhá stodola, kterou jsem postavil byla určená k víkendovým pobytům, ale i občasnému přespání pod hvězdným nebem.

Stodola 2

druhá stodola, kterou jsem postavil byla určená k víkendovým pobytům, ale i občasnému přespání pod hvězdným nebem.

Stodola 3

druhá stodola, kterou jsem postavil byla určená k víkendovým pobytům, ale i občasnému přespání pod hvězdným nebem.
Stodola – test
Stodola – test
Stodola – test
  • Stodola – test
  • Stodola – test

Pak myšlenkami zabloudím k Dvorku. Tak jsem pracovně nazval svůj první projekt. Škoda, že tehdy nedopadl, protože jsem v rychlosti nesehnal investory. Dnes už jsem zkušenější a šel bych rovnou do koupě. Protože jak často narazíte na nádherný starý mlýn pár minut do centra města – v tomto případě Prostějova?

Zase se směju. To vzpomínám, jak jsem tam vlítnul hned ten den, co jsem na inzerci narazil na internetu. Makléř nemohl, tak jsem přelezl bránu a unešeně prolézal rozbité stavení. Věděl jsem, že tu architekturu musím zachovat! Vznikl nádherný projekt komunitního bydlení v moderních bytech zasazených do kostry ze starého trámoví a cihel. Žilo by se tam úžasně. Mezi vzrostlými ovocnými stromy, se saunou a jezírkem…musím se tam zajet podívat. Jak to s mlýnem asi nakonec dopadlo?

Pozemek v srdci zvlněného Ladova kraje jsem ale koupil pro sebe. A první stránky příběhu místa budu tentokrát psát sám. Bude to příběh roubenky.

Jáchymov měl efekt, ten určitě. Pohnutá historie městečka hned pod Klínovcem, kde v 15. století žilo padesát tisíc lidí. Později tu řádili komunisté. Každý druhý má na dvorku zasypaný soukromý důl. A dnes si užijete lázně nebo lyžování. Plno kontrastů, jako stavby, které rádi děláme – aby se starý materiál a odkaz na historii potkal s čistým minimalismem a funkčností dneška.

Pak myšlenkami zabloudím k Dvorku. Tak jsem pracovně nazval svůj první projekt. Škoda, že tehdy nedopadl, protože jsem v rychlosti nesehnal investory. Dnes už jsem zkušenější a šel bych rovnou do koupě. Protože jak často narazíte na nádherný starý mlýn pár minut do centra města – v tomto případě Prostějova?

Zase se směju. To vzpomínám, jak jsem tam vlítnul hned ten den, co jsem na inzerci narazil na internetu. Makléř nemohl, tak jsem přelezl bránu a unešeně prolézal rozbité stavení. Věděl jsem, že tu architekturu musím zachovat! Vznikl nádherný projekt komunitního bydlení v moderních bytech zasazených do kostry ze starého trámoví a cihel. Žilo by se tam úžasně. Mezi vzrostlými ovocnými stromy, se saunou a jezírkem…musím se tam zajet podívat. Jak to s mlýnem asi nakonec dopadlo?

Pozemek v srdci zvlněného Ladova kraje jsem ale koupil pro sebe. A první stránky příběhu místa budu tentokrát psát sám. Bude to příběh roubenky.

Do svého kousek od Kamenice

Ládeves je takový ten slepý kout české krajiny. Cesta tam vede lesem. A cesta zpět taky. Tím stejným, jen v opačném směru. Kdybyste tam zabloudili, budete se muset obrátit na místě, až silnice plynule přejde v lesní cestu. Žádná točna. Všude klid. Občas jen dálkové psí rozhovory. A na jaře snad příliš hlasitá ptačí rána, pokud rádi vyspáváte.

Přitom do Prahy slabá půlhodinka. Ráj.
Pro mě jo.

Ten pozemek má všechno, co je mi blízké. Vyrůstal jsem na dědině a chtěl bych, aby i moje dcera měla možnost sama poznávat, co je venku za dveřmi. Razit si cestu loukou, vyznat se ve svém kousku lesa a vědět, ke které sousedce se má vydat prosit o limonádu. Třeba i vstávat brzo ke koním, které tak miluje.

Když jsem při své druhé návštěvě zamával budoucím sousedům a nasedl do auta, začal jsem se smát. A brečet. A znovu smát. A přemýšlet, kdy ve mně naposledy nějaké místo zanechalo tak silný dojem.